Čelem k umění

Umění zkoumá několik věd - estetika, dějiny umění, sociologie umění, psychologie umění, literární věda a další obory. Estetika je filosofická disciplína zabývající se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů.

Umění zkoumá několik věd - estetika, dějiny umění, sociologie umění, psychologie umění, literární věda a další obory. Dějiny umění je pojem zpravidla používaný pro historický vývoj lidské tvorby v oblasti výtvarného umění, tedy v oborech malířství, sochapísmořství, architektury a uměleckých řemesel.

Umění zkoumá několik věd - estetika, dějiny umění, sociologie umění, psychologie umění, literární věda a další obory. Psychologie umění je obor zabývající se uměleckým dílem zhlediska psychologie. Zkoumá, jak vliv umění, nebo uměleckého díla na svého pozorovatele, tak i osobnost umělce skrze analýzu jeho díla.

Umělec je osoba, která se věnuje (v uměleckém kontextu) malířství, sochařství, herectví, tanci, psaní, tvorbě filmů, poezie, hudby či videoher nebo jakýmkoliv jiným uměleckým profesím.

Nejslavnější obrazy, které ovlivnily světové dějiny umění. Jejich reprodukce najdeme v největších světových galeriích jako je pařížský Louver, Londýnská National Gallery, atd. 

K čemu je nám umění?

V tomto článku se zamyslíme nad smyslem a rolí umění, psaní a mluvení o něm.

Kdo byl Leonardo a Vinci?

Všichni znají Leonarda da Vinciho. Sigmund Freud prohlásil, že: "Byl jako někdo, kdo se najednou probudil uprostřed spícího davu."

Antika je v historiografii označení pro období starověku na území Řecka a Říma a jejich kulturu, na kterou navazoval a čerpal z ní Západní svět. Antická civilizace během helénismu a římské expanze silně ovlivnila také přilehlá území Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.

• obobí 5. – 15. století: období feudalismu (moc je odvozována od vlastnictví půdy, rozdělení obyvatelstva na tři stavy – šlechta, církev, poddaní),  myšlení je zcela pod vlivem křesťanství, knihou knih je Bible, cílem umění je přiblížit se Bohu – napodobit to, co je ideální, dokonalé, nedosažitelné,  umění se nesnaží zachytit objekty realisticky a jedinečně, tíhne k obecnosti a alegoričnosti (použití symbolů), umění nemusí být originální, autoři se vracejí k již zpracovaným námětům, snaží se je zpracovat na vyšší umělecké úrovni – zdrojem námětů je zejména Bible

 Období 14. stol. – počátek 17. století, její zrod souvisel s rozmachem italských měst – měšťané začínají soupeřit o moc se šlechtou a církví, začínají hrát důležitou roli i v umění, znovuzrození uměleckých hodnot a životního stylu antiky – velký rozvoj umění, věd,filozofie. Klade důraz na pozemský život a lidský rozum, propaguje aktivní přístup k životu – středem zájmu umění i filozofie se stává člověk a příroda. Umění i umělci jsou velmi uctíváni, za hlavní úkol umění bylo považováno zachycení krásy

Polovina 16. stol. – začátek 18. stol. ,vznik v důsledku převratných změn, nepokojů, válek, zklamání z nenaplnění renesančních optimistických představ – pocit ztráty životní jistoty – hledání opory v Bohu

Polovina 17. stol. – konec 18. stol., obrat k antickým vzorům – harmonie, řád, jasnost, pravidelnost a uměřenost. Racionalismus – důraz na rozum – v této době vzniká také osvícenství. Umění mělo být věrné rozumu a přírodě – přírodu vnímali jako neměnnou – snaha zobrazovat to, co je stálé, nadčasové, neměnné.
 

konec 18. stol. – polovina 19. stol., přechodný umělecký směr, který vznikl na konci 18. stol. a vyústil v romantismus, je označován jako preromantismus nebo sentimentalismus. místo slibovaných ideálů rovnosti, volnosti a bratrství přinesla revoluce hrůzovládu a později novou nerovnost spojenou s rodícím se kapitalismem – moci se chopila buržoazie, která se snažil udržet si finance a zabránit další revoluci » ztráta důvěry ve všemocnost rozumu. Odmítá klasicistní pravidla, požaduje v umění svobodu, spontánnost, subjektivitu a originalitu. Klade důraz na city, vášně, obrazotvornost – kritériem pravdivosti díla se stává opravdovost citu.

30. léta 19. stol. – 80. léta 19. stol. ,jeho nástup byl podnícen společenskou situací – diktatura Napoleona III. ve Francii pohřbila ideály Velké francouzské revoluce, velké naděje naopak vkládala tehdejší společnost v rozvoj vědy » zdůraznění rozumu, racionalismu. Spisovatelé se chtějí přiblížit vědcům – snaží se zobrazovat svět co nejpřesněji, vedou si poznámky, shromažďují rozsáhlé podklady – představa, že postavy, prostředí i děj by měly mít reálné předobrazy.

konec 19. století, navazuje na realismus, dovádí ho k dokonalosti – snaží se zachytit jedinečnost okamžiku, krásu okamžiku – přesné rozložení světel a stínů, barev, zvuků, vůní. Vystižení nálady, atmosféry, dojmů a pocitů prožívaných v jednom okamžiku. Nejvýrazněji se uplatnit v malířství, hudbě a literatuře.

Přelom 19. a 20. století, používá se pro ni také francouzský název art nouveau. Považována za poslední umělecký směr, který pronikl do všech oblastí lidské činnosti
a výrazně ovlivnil životní styl celé společnosti. Dekorativnost – secesní umění je zdobné, dekorativní. Stylizace – zjednodušené, poupravené zobrazení.

Přelom 19. a 20. století, reakce na přeceňování rozumu a přílišnou popisnost v době realismu a na smyslovost impresionismu. Odmítá zobrazovat vnější skutečnost, usiluje o vyjádření duševních prožitků, citů a myšlenek, snaží se proniknout k vnitřní podstatě. Nedůvěřuje v snadnou poznatelnost světa, co je podstatné, je nedostupné našemu rozumu i našim smyslům. Používání symbolů – nepřímých, přenesených pojmenování – symbolista nezobrazuje své téma přímo a jasně.