Vědy o umění- estetika
Estetika (z řeč. aisthetikos - vnímavost, cit pro krásu)
Poprvé se slovo objevilo v roce 1750 v latinsky psané knize Aesthetica. Estetika znamená určitý vypracovaný systém který musí být ověřen celými dosavadními dějinami vkusu a umění. Esteticky lze hodnotit jevy buď pozitivně (určuje věci jako krásné, půvabné, nádherné), nebo negativně (určuje věci jako škaredé, odpudivé), nebo v různých kombinačních stupních pozitivního a negativního posouzení. Estetika tedy hovoří o krásnu, naopak o šerednu nelze hovořit bez neustálé přítomnosti pozitivního pozadí.
V zásadě existují tři oblasti krásna:
1. Příroda: (realita, která není produktem lidské činnosti), je geneticky základní pro vznik estetického cítění lidské společnosti
2. Mimoumělecké výtvory lidské činnosti: (výrobky řemesel, stavebnictví, vědecké práce)
3. Umění: nejvíce zkoumané pole, soustřeďuje se na něj největší pozornost estetiků
Všechny oblasti jsou stejně důležité a nelze preferovat jednu před druhou.
Význam estetiky:
Je především dán významem předmětu samotného. To je základní předpoklad významu každé nauky, který může být správnými metodami v konečném efektu zachován a zvýšen, nesprávnými metodami snížen a oslaben. Její úloha se dotýká života sta a sta miliónů lidí, je obrovskou hospodářskou silou, ovlivňuje techniku. Je podstatnou součástí ideologické nadstavby, osvěty, kultury a civilizace na této planetě.
Historie estetiky:
Nejstarší řecké estetické náz ory najdeme u Homéra a Hesioda. Jsou ovlivněny mytologickými představami. V Homérových výtvorech je výlučné zaměření na krásu ženy překonáno a dostává všelidský charakter. Podle Homéra, i když je bojující jinoch raněn nebo dokonce mrtev, je krásný. Zdůrazněna je zde estetická funkce tělesné zdatnosti.
Jiný názor měl Sokrates, který byl sám kameníkem a pocházel ze sochařské rodiny. Pro Sokrata byla ctnost totéž co vědění a krása, totéž co účelnost a dobro.
Poukazoval na to, že krásné je to, co je účelné. Platón, Sokratův žák, je jedna z největších postav antické estetiky, ne-li přímo jejím zakladatelem. Vysoko hodnotil krásu po všech stránkách. Umění a zejména výtvarné umění bylo oproti tomu jednou z nejnižších hodnot. Krása a umění jsou tak postaveny na dva protichůdné konce Platónovy stupnice hodnot. Další významnou postavou v dějinách estetiky byl Aristoteles, který hledal podstatu krásy v tzv. jednotě rozmanitosti. Klasifikoval umění na: užitné – sloužící k různým účelům (jako např. architektura) a mimetické – sloužící k naší zálibě.
https://www.odmaturuj.cz/umeni/estetika/
