Období Antiky
Architektura a výtvarné umění:
Egejská kultura – asi 3000 – 1100 př. n. l. – nejprve na Krétě (minojská
kultura), později i na pevninském Řecku (mykénská kultura) – paláce z mohutných kamenných kvádrů s nástěnnými malbami.
Navazuje na ni architektura archaického Řecka – dórský, jónský a korintský styl – stavba monumentálních kamenných chrámů vyzdobených sochami a reliéfy – typickým stavebním prvkem jsou mohutné sloupy.
Malby se zachovaly především na hliněných vázách (amforách).
V klasickém období se výtvarné umění snaží zachytit ideály krásy – např. sochaři ztvárňují harmonii a krásu lidského těla.
Budují se divadla, která často slouží i jako shromaždiště při projednávání
veřejných záležitostí.
Velkou společenskou roli hrají divadelní slavnosti a olympijské hry.
V helénistickém období vznikají města s pravoúhlou sítí ulic, které jsou kryty sloupořadím.
Římská architektura vychází ve velké míře z řecké, budují se veřejné budovy, lázně, divadla, amfiteátry, sídla patriciů, silnice,mosty a akvadukty
Významné stavby: Akropole v Athénách, Artemidin chrám v Efesu, Apollónův
chrám v Bassai, Asklépiův chrám a divadlo v Epidauru, ...
Literatura
Staří Řekové vytvořili většinu literárních žánrů » Římané je od nich převzali a
doplnili satiru. Literatura většinou čerpá náměty z mýtů, méně často z historie urozených rodin a každodenního života.
Nejdůležitějším epickým žánrem je epos nejvýznamnější eposy čerpají z polomytického vyprávění o trojské válce – řecké eposy Ilias a Odyssea (za jejich autora je tradičně považován Homér), římský epos Aeneis od Vergilia.
Důležitou roli hrálo divadlo, vyvinulo se z dionýsovských slavností, každoročně se pořádaly slavnosti se soutěžemi dramatiků. Vyčlenily se dva základní žánry – tragédie a komedie. Původně hrál jen jeden herec, který během představení měnil masky (vyjadřovaly i různé emoce); jeho činy komentoval chór (sbor).
Rozvíjela se také lyrika – zejména římští básníci Ovidius, Horatius a Vergilius
https://www.oaholesovice.cz/file.php?nid=18022&oid=7694854