Čelem k umění

Přelom 19. a 20. století, reakce na přeceňování rozumu a přílišnou popisnost v době realismu a na smyslovost impresionismu. Odmítá zobrazovat vnější skutečnost, usiluje o vyjádření duševních prožitků, citů a myšlenek, snaží se proniknout k vnitřní podstatě. Nedůvěřuje v snadnou poznatelnost světa, co je podstatné, je nedostupné našemu rozumu i našim smyslům. Používání symbolů – nepřímých, přenesených pojmenování – symbolista nezobrazuje své téma přímo a jasně.

Přelom 19. a 20. století, používá se pro ni také francouzský název art nouveau. Považována za poslední umělecký směr, který pronikl do všech oblastí lidské činnosti
a výrazně ovlivnil životní styl celé společnosti. Dekorativnost – secesní umění je zdobné, dekorativní. Stylizace – zjednodušené, poupravené zobrazení.

konec 19. století, navazuje na realismus, dovádí ho k dokonalosti – snaží se zachytit jedinečnost okamžiku, krásu okamžiku – přesné rozložení světel a stínů, barev, zvuků, vůní. Vystižení nálady, atmosféry, dojmů a pocitů prožívaných v jednom okamžiku. Nejvýrazněji se uplatnit v malířství, hudbě a literatuře.

30. léta 19. stol. – 80. léta 19. stol. ,jeho nástup byl podnícen společenskou situací – diktatura Napoleona III. ve Francii pohřbila ideály Velké francouzské revoluce, velké naděje naopak vkládala tehdejší společnost v rozvoj vědy » zdůraznění rozumu, racionalismu. Spisovatelé se chtějí přiblížit vědcům – snaží se zobrazovat svět co nejpřesněji, vedou si poznámky, shromažďují rozsáhlé podklady – představa, že postavy, prostředí i děj by měly mít reálné předobrazy.

konec 18. stol. – polovina 19. stol., přechodný umělecký směr, který vznikl na konci 18. stol. a vyústil v romantismus, je označován jako preromantismus nebo sentimentalismus. místo slibovaných ideálů rovnosti, volnosti a bratrství přinesla revoluce hrůzovládu a později novou nerovnost spojenou s rodícím se kapitalismem – moci se chopila buržoazie, která se snažil udržet si finance a zabránit další revoluci » ztráta důvěry ve všemocnost rozumu. Odmítá klasicistní pravidla, požaduje v umění svobodu, spontánnost, subjektivitu a originalitu. Klade důraz na city, vášně, obrazotvornost – kritériem pravdivosti díla se stává opravdovost citu.

Polovina 17. stol. – konec 18. stol., obrat k antickým vzorům – harmonie, řád, jasnost, pravidelnost a uměřenost. Racionalismus – důraz na rozum – v této době vzniká také osvícenství. Umění mělo být věrné rozumu a přírodě – přírodu vnímali jako neměnnou – snaha zobrazovat to, co je stálé, nadčasové, neměnné.
 

Polovina 16. stol. – začátek 18. stol. ,vznik v důsledku převratných změn, nepokojů, válek, zklamání z nenaplnění renesančních optimistických představ – pocit ztráty životní jistoty – hledání opory v Bohu

 Období 14. stol. – počátek 17. století, její zrod souvisel s rozmachem italských měst – měšťané začínají soupeřit o moc se šlechtou a církví, začínají hrát důležitou roli i v umění, znovuzrození uměleckých hodnot a životního stylu antiky – velký rozvoj umění, věd,filozofie. Klade důraz na pozemský život a lidský rozum, propaguje aktivní přístup k životu – středem zájmu umění i filozofie se stává člověk a příroda. Umění i umělci jsou velmi uctíváni, za hlavní úkol umění bylo považováno zachycení krásy

• obobí 5. – 15. století: období feudalismu (moc je odvozována od vlastnictví půdy, rozdělení obyvatelstva na tři stavy – šlechta, církev, poddaní),  myšlení je zcela pod vlivem křesťanství, knihou knih je Bible, cílem umění je přiblížit se Bohu – napodobit to, co je ideální, dokonalé, nedosažitelné,  umění se nesnaží zachytit objekty realisticky a jedinečně, tíhne k obecnosti a alegoričnosti (použití symbolů), umění nemusí být originální, autoři se vracejí k již zpracovaným námětům, snaží se je zpracovat na vyšší umělecké úrovni – zdrojem námětů je zejména Bible

Antika je v historiografii označení pro období starověku na území Řecka a Říma a jejich kulturu, na kterou navazoval a čerpal z ní Západní svět. Antická civilizace během helénismu a římské expanze silně ovlivnila také přilehlá území Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.